Už jste někdy vyhořeli nebo stáli těsně před? Možná ani nevíte, že se vám to stalo, že jste byli těsně před nebo jste jím prošli. Vyhoření má mnoho podob, přijde pomalu a může přijít znovu a ostřeji. Poznala jsem to na vlastní kůži, ten pocit, že už nemůžete dál, hlava vás tlačí a slzy se vám derou do očí.
V dnešním přehlceném až bláznivém světě, který je plný dat, jeden nevidí, neslyší a neumí říct sobě NE! Nemusíš, zastav, zpomal, dej si pohov, jen tak dýchej, jen tak buď. Zahlcenost, tak by se totiž také stav vyhoření dal nazvat. Je to mentální únava, kdy mozek, sval, hlásí přetížení. Je to jako, kdybyste každý den cvičili v posilovně, postupně i v noci, co by se stalo s vašimi svaly?
Únava až vyčerpanost, nepřišla ze dne na den, ale pěkně pomalu, za to čím dál intenzivněji. Brala jsem na sebe velkou zodpovědnost v práci, šla proti zdi, snažila se změnit, co změnit nešlo, urvat to za každou cenu. Ano za cenu sebe. Proč? Protože přeci musím. Vyrobit energii pro každý den, mi dávalo čím dál víc zabrat, energetické rezervy vyčerpány, hlásilo moje tělo. Nevadí, to zvládnu. Uměla jsem se namotivovat. Ovšem naše tělo je úžasně chytré, dá nám šancí několik a když ho neposloucháme, musí nám to říct skrze nemoc. Nemoc je od slova NEMOHU, vystaví nám stopku.
Začalo to bolestí, trávící obtíže. Lékařské vyšetření, nic neukázalo, paní doktorka řekla, je to psychické, jestli znáte důvod, odstraňte ho. To se lehce řekne. Přidala se nespavost, která přerostla v úzkost. V úzkost, že nemám dost energie fungovat přes den, v úzkost, že zase nebudu spát. Probrečené noci, že se z toho nedostanu a skončím na blázinci. Hmm ale, tahle představa byla lákavá. V blázinci budu ležet, budou se o mě starat, vezmou mi mobil, počítač a nebudu MUSET vůbec nic. Dají mi léky a já budu spát a spát, chodit v županu po parku, malovat mandaly, zpívat, jíst čokoládu a nebudu mít vůbec žádné starosti.
Přišla chřipka pak covid a já musela lehnout a vlastně jsem si ten pocit, že tam jsem, navodila. Byla jsem nemocná doma, ležela jsem měsíc, partner se o mne staral, vzal na sebe podobu sestřičky a já ležela, koukala na seriály, když to šlo začala jsem chodit na procházky, malovat a učit se odpočívat mentálně. Našla jsem si klidnější fyzické aktivity, silový trénink vyměnila za jógu, studijní čtení vyměnila za meditace, začala chodit pravidelně do sauny a otužovat se. A co bylo nejdůležitější? Říct NE a to hlavně sobě.
Zpětně vím, proč se mi to stalo, vše začíná u toho, jaký vztah máme k sobě a u naší sebehodnoty. Když ji nevidíme, nevidíme sebe, jsme odpojení, nereagujeme na signály, které nám tělo vysílá. Vše je geniálně propojené, naše tělo, mysl i duše.
Věděla jsem, že musím začít u sebe, u svojí sebehodnoty, protože člověk, co nemá zdravý vztah k sobě, ignoruje základní potřeby svého těla, mysli i duše.
Děje se vám něco podobného? Zde s Vámi sdílím tipy, co pomohly mne:
nastavte si ranní rituály, protože první hodina ráno po probuzení dělá den (ranní procházka, zacvičte si, ranní meditace, nečtěte emaily, věnujte se sobě, snídejte se sebou)
odpočívejte během dne, stačí mezi schůzky na 2 minuty zavřít oči a vizualizovat si co máte rádi nebo se podívat ven z okna na stromy
dodržujte večerní hygienu, eliminujte záření modrého světla před spaním, neřesti těžká témata, čtěte už jen odlehčenou literaturu
pište si, ideálně večer před spaním, deník vděčnosti, za co jste ten den vděční
pokud máte výkonnovou profesi, je potřeba více odpočívat a to nejenom fyzicky, ale mentálně (meditace, pro vás přijatelnou formou, jóga, procházky, plavání, "hrabání" v hlíně, ruční práce)
pravidelně se socializujte s přáteli, s kterými je vám dobře
zapojte smysly, dopřejte si něco dobrého k jídlu, pusťte si hudbu co máte rádi, zapalte vonnou svíčku, zajděte na masáž, popřípadě požádejte partnera o masáž
A to nejdůležitější závěrem, buďte vědomí u toho co děláte, tak se nejlépe trénuje všímavost.
Nic není tak úlevné, jako být v přítomnosti, tady a teď, co nejvíce během dne. Zlepšení se dostaví, dopřejte si čas, netlačte na sebe, každý jsme originál a každý potřebujeme jiné tempo. Buďte k sobě laskaví a pozorní.
